Ve vodohospodářství je řada kontroverzních témat, ovšem tím, které nejčastěji přitahuje pozornost tisku, jsou platby za vodné a stočné či platby a poplatky za využití vod. Platí je přece většina z nás. SOVAK ČR opakovaně upozorňuje na to, že fixní podíl nákladů na zajištění služeb, spojených s výrobou, dodávkou, odkanalizováním a čištěním vod představuje nyní 70–85 % z nákladů celkových a je tedy na místě upravit stávající systém plateb (například viz anketa na téma: Dvousložková ceny vody. Ano, nebo ne? 1. část, 2. část).

V této souvislosti je velmi zajímavým nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD), vedené pod číslem C 686/15. V něm ESD řeší oprávněnost volby členského státu (v tomto případě Chorvatsko) umožnit a návazně aplikovat dvousložkový systém cen pro vodné a stočné. Závěr rozhodnutí (zkrácený) je zcela jasný „...EU nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví cenu za vodohospodářské služby v pohyblivé složce a pevné složce s tímto množstvím nesouvisející a ponechává takové rozhodnutí na členských státech“.

Vlastní rozhodnutí o konkrétní výši fixní složky má i svůj politický rozměr – posledním takovým příkladem budiž Slovensko, které od 1. 1. 2017 zavedlo dvousložkový systém cen pro vodné a stočné. Ovšem po odvolání předsedy regulačního orgánu ÚRSO a protestech spotřebitelů opět tento systém stáhlo a prozatím ponechalo nastavení původní. Mimo vodárenství je zase možno připomenout dramatickou diskuzi z minulého roku o změně fixní části plateb za elektrickou energii v České republice, kdy se z racionálního a věcného návrhu stala politická kauza bez reálného východiska.

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M.
benes@sovak.cz