SOVAK ČR vyhlásil při příležitosti konání 21. mezinárodní vodohospodářské výstavy VODOVODY-KANALIZACE 2019 12. ročník fotografické soutěže VODA 2019 na téma Vodní skvosty. O výsledcích soutěže jsme informovali zde. Všechny přihlášené fotografie naleznete ve dvou fotogaleriích Fotosoutěž VODA 2019 – 1. část a Fotosoutěž VODA – 2. část. Autory oceněných fotografií jsme požádali o zodpovězení anketních otázek vztahující se k tématu fotosoutěže, ke vzniku snímku a také nás zajímala jejich vazba na obor vodovodů a kanalizací.

Tématem letošního ročníku soutěže byly Vodní skvosty. Jsou Vaším oblíbeným námětem při fotografování? Máte nějaký speciální zážitek spojený s fotografováním vody?

Jiří Durdík: Myslím, že každý člověk zabývající se fotografií rád fotografuje vodu v jakékoliv podobě, neboť odrazy, odlesky, mlhy nad vodními toky, zpomalená voda nebo naopak rozstřikující se kapky přináší nepřebernou škálu inspirací. Zážitek spojený s fotografováním vody mám dost nepříjemný, jednou při focení jednoho jihočeského rybníka jsem zapadl skoro po pás do bahna, s vypětím všech sil jsem se odtud vyhrabal bez bot a takto špinavý a bosky jsem se vracel do místa ubytování v 6 hodin ráno zrovna, když všichni z vesnice šli na autobus do práce.

Jakub Dvořák: Ano, vodní skvosty patří mezi mé oblíbené náměty. A zážitek? No nejednou mi při tom nateklo do bot.

Věra Kuttelvašerová Stuchelová: Ano, voda je můj oblíbený námět, a to jak v makrofotografii, tak i v krajinářské fotografii. Fotoaparát jsem zatím neutopila, ale často měl namále. Většinou při balancování na kluzkých kamenech někde u vody.

Klára Škodová: Voda je velmi fotogenická, vodních skvostů, zejména těch vytvořených člověkem, jsem ale zatím mnoho nevyfotila. Mým největším úlovkem z této kategorie je asi fotografie Tří soutěsek a oceněné Falkirk Wheel. Speciální zážitek nemám, ale skoro vždy se bojím, že si utopím foťák. To bude jednou zážitek.

Jana Vážná: Žijeme v západních Čechách, kde je velké množství přírodních, ale i technických zajímavostí spojených právě s vodou. A tak na svých toulkách často s mužem navštěvujeme Božídarské i Kladské rašeliniště, romantickou vodárenskou nádrž Myslivny, technickou památku Dlouhá stoka nebo třeba přírodní rezervaci Soos, která je zachovaným pozůstatkem pravěké třetihorní krajiny. Řeky Ohře a Teplá, ale i krásné horské potoky jsou také vděčnými objekty pro fotografy i turisty. Je třeba se zmínit i o minerálních pramenech, které potkáváme nejen na kolonádách lázeňských měst, ale i ukryté v různých přírodních zákoutích.  A to vše tolik láká k zmáčknutí závěrky fotoaparátu, že nefotografovat vodu a místa s ní spojená u nás vlastně ani není možné. Mojí prioritou není přímo fotografování vody, zabývám se spíše kolážemi na různá témata. Ale vodu ve všech přírodních podobách mám velice ráda.

Jak vznikla oceněná fotografie?

Jiří Durdík: První fotografie vznikla při letním kropení naší zahrádky poblíž Mníšku pod Brdy, kdy jsem si všimnul hry barev večerního slunce v kapkách vody a druhá při jedné z pravidelných návštěv ZOO v Praze.

Jakub Dvořák: Oceněná fotografie vznikla při procházce okolo mého velmi oblíbeného místa. V okolí vzniku fotografie jsem vyrůstal a rád se tam vracím.

Věra Kuttelvašerová Stuchelová: Fotografie patří do cyklu Kapky, na kterém už postupně pracuji tři roky. Hledám zajímavé květiny a rostliny s úponky, na kterých se dobře drží dešťové kapky. Na snímku je stočený úponek okurky a v pozadí jsou zahradní květiny, které se v kapce zrcadlí.

Klára Škodová: Oceněná fotografie vznikla při jednom z mnoha výletů, které jsem podnikla v průběhu mého Erasmu ve Skotsku v Glasgow. Falkirk Wheel, kde fotografie vznikla, je unikátní stavba, která spojuje technickou architekturu a vodu.

Jana Vážná: Fotografie je koláží. Mám ráda různé kašny, a tak jsem právě kašnu jako zdroj základní potřeby života, vody, ve své koláži použila.

Máte Vy osobně vztah k oboru vodovodů a kanalizací? Zajímá Vás i focení v místech souvisejících s tímto oborem?

Jiří Durdík: Mám mimořádný vztah k oboru vodovodu a kanalizací, neboť před odchodem do důchodu jsem pracoval jako stavbyvedoucí u firmy, kde naše divize se zabývala výstavbou převážně vodovodů a kanalizací a dále jsem též fotografoval pro Starou čistírnu v Bubenči.

Jakub Dvořák: Osobně žádný vztah k oboru vodovodů a kanalizací vztah nemám. Ale mám rád zajímavá a netradiční místa, a i v tomto oboru se dají nafotit hezké fotky.

Věra Kuttelvašerová Stuchelová: Mám silný vztah k vodě, hlavně v krajině, protože se zabývám zemědělstvím. V dnešní době sucha je voda to nejcennější, co máme. Proto ji zobrazuji jako "šperk" v přírodě.

Klára Škodová: Jako studentka architektury k vodovodům a kanalizacím vztah samozřejmě mám. Mezi mé oblíbené ale patří spíše skvosty přírodní – moře, laguny a vodopády.

Jana Vážná: Obor vodovodů a kanalizací je spjat s většinou mého dospělého života a provází mě až dosud. Můj muž byl několik desetiletí kmenovým zaměstnancem společnosti Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s., (Vodakva) až do své smrti v roce 2011. A i když byl předtím nějaké roky v částečném invalidním důchodu, zaměstnavatel byl k němu vždy nesmírně ohleduplný a vstřícný a umožňoval mu naplňovat život prací v takovém rozsahu, jaký mu zdravotní omezení dovolovalo. Což není zcela obvyklý přístup, a můj muž byl a já jsem dosud velice vděčná. Posléze má moje sepjetí s vodárenstvím i druhou rovinu. Jako členka Klubu přátel fotografie Karlovy Vary mohu zodpovědně říci, že bez vodovodů a kanalizací by náš fotoklub s velkou pravděpodobností vůbec neexistoval. Když jej zesnulý vedoucí Pohanka v roce 2004 zakládal, už tehdy našel pochopení u vedení tehdejších VaK, které nám dalo k dispozici svoji zasedací místnost, abychom se měli kde scházet.  A v těchto prostorách se scházíme dosud, což je pro nás neocenitelná podpora. Zdálo by se, že přibližně dvacítka lidí se může sejít leckde, a proč že tedy je prostor tak důležitý? Pohled na to se změní, když si uvědomíme, že náš fotoklub pořádá průměrně kolem šesti výstav ročně. A příprava výstavy? Těch fotografií, rámů, podkladových papírů všude po stolech a lidí okolo nich pobíhajících! Takže patnáct let podpory naší činnosti právě prostorem je jedním ze tří pilířů, umožňujících naši činnost a existenci fotoklubu jako takového. Existují však ještě dva další pilíře, ano, a opět jsou spjaté s vodárenstvím. Od roku 2013 je obětavým a svým zanícením obdivuhodným vedoucím Klubu přátel fotografie Vladimír Rešetár. Je velkou osobností, která je vždy k úspěšnému vedení skupiny lidí třeba, a zbývá jen dodat, že je letitým zaměstnancem Vodakva. A nyní k pilíři třetímu. Do roku 2016 si náš fotoklub jako volné sdružení hradil veškeré náklady na činnost i výstavnictví z vlastních zdrojů.  V tomto roce jsme se ale stali pořadateli Mapového okruhu Nekázanka, což už bylo finančně nad rámec našich možností. Ustanovili jsme se tedy zapsaným spolkem a požádali o sponzorování. Na tisk katalogů soutěže nám v roce 2016 poskytl dotaci Karlovarský kraj, ale na materiál a další náklady jsme dostali dotaci právě od Vodakva.  Od tohoto roku je vodárna naším každoročním milým sponzorem i po finanční stránce. Abychom se vodárnám alespoň částečně za stěžejní podporu naší existence odvděčili, vždy jednou za rok naši členové shromáždí své fotografie s tématikou vody ve všech jejích podobách a dají je k dispozici vodárnám. Ty je pak využívají ve svých propagačních materiálech nebo k výzdobě svých prostor.