podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vyhláškyč. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejímzjišťovánía metodických pokynů MŽP k povolování bioplynových stanic a ke kalovému hospodářství čistíren odpadních voda odpovědi MŽP na dotaz na povinnost měření kvality bioplynu

SOUHRN 
SOVAK ČR zastává výklad legislativy, související s vývinem kalového plynu na ČOV v tom smyslu, že využití kalového plynu k energetickým účelům na ČOV není uváděním paliva na trh a na provozovatele ČOV se tak nevztahují povinnosti kontroly kvality bioplynu dle přílohy č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. za předpokladu, že se nezmění výrazně charakter přitékajících odpadních vod či funkce vlastní ČOV. Jazykový a logický výklad ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 201/2012 Sb. jednoznačně uvádí u termínu uvádění na trh, že se jedná o regulaci trhu a nikoliv samoregulaci výrobce paliv. Sdružení SOVAK ČR tak považuje požadavky na měření kvalitu kalového plynu, který lze chápat jako meziprodukt výroby elektrické nebo tepelné energie, za účelový a nepřípustně rozšiřující požadavky na kanalizaci pro veřejnou potřebu a specificky čistírny odpadních vod, vzhledem ktomu, že ochrana ovzduší je zajištěna emisními limity pro vyjmenované stacionární zdroje. 

Postavení kalového a plynového hospodářství vč. energetických zdrojů na čistírnách odpadních vod 
Podle přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále "Zákon") je čistírna odpadních vod Vyjmenovaným stacionárním zdrojem části 2.6 (Čistírny odpadních vod; zařízení určená pro provoz technologií produkujících odpadní vody nepřevoditelné na ekvivalentní obyvatele v množství větším než 50 m3/den –pro průmyslové ČOV) nebo 2.7 (Čistírny odpadních vod sprojektovou kapacitou pro 10000 a více ekvivalentních obyvatel). Metodický pokyn MŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic uvádí, že čistírenská bioplynová stanice ("BPS") je nedílnou součástí čistírny odpadních vod. Stanovisko MŽP, odboru ochrany ovzduší, kzařazení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší konstatuje: 

„Čistírny odpadních vod (ČOV) s projektovanou kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních obyvatel jsou vyjmenovaným zdrojem znečišťování ovzduší dle přílohy č. 2, zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon“)". 

Kalové hospodářství čistírny odpadních vod, jehož součástí je plynové hospodářství, z kterého je produkován jako vedlejší produkt kalový plyn, je tedy považováno za nedílnou součást čistírny odpadních vod, a je řazeno pod kód 2.7. přílohy č. 2 Zákona. V žádném případě se tak nejedná o samostatnou bioplynovou stanici, jakby mohlo vyplývat z metodického pokynu MŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic před uvedenímdo provozu. Metodický pokynrozděluje bioplynové stanice na zemědělské, čistírenské a ostatní, avšak u čistírenských bioplynových stanic uvádí, že technologie anaerobní digesce je využívána za účelem stabilizace kalu vznikajících na ČOV, kde tyto technologie pracují v režimu čistíren odpadních vod a slouží pouze jako součást kalového hospodářství ČOV. 

Naproti tomu kogenerační jednotky ("KGJ") na ČOV jsou považovány za samostatné vyjmenované zdroje, kód 1.2.(podle příkonu) a jako taková musí být provozovány v souladu s povolením a provozovatel je povinen plnit ustanovení § 17 Zákona a pokud povolení k provozu není v souladu s požadavky na obsah povolení podle Zákona, je nutno požádat o jeho změnu nebo o nové povolení do 1.9.2014. 

Uvádění paliva na trh 
Podle § 16 odst. 1 Zákona smí osoba v České republice uvádět na trh pouze paliva, která splní požadavky na kvalitu paliv podle vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování. Splnění těchto požadavků je povinna prokázat. Zákon však neobsahuje vlastní definici pojmu „uvedení na trhv ČR“. Pro účely tohoto doporučení je zásadní stanovisko MŽP, které uvádí potřebu vycházet z definice „uvedení výrobku na trh“ v § 2 písm. b) zákona č. 22/1997Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle této definice se „uvedením výrobku na trh“ rozumí „první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců.“ 

Za klíčové v této situaci SOVAK ČR považuje uvozující ustanovení „pro účely tohoto zákona“ – je zřejmé, že definice uvedené v Základních ustanoveních zák. č. 22/1997 Sb., jsou definovány „pro účely tohoto zákona“ a nikoliv pro účely jiných zákonů. Definice použitá v § 2 písm.b) je evidentně definice rozšiřující oproti běžné definici uvedení výrobku na trh a nepochybně tedy platí pouze pro výklad tohoto zákona a nebude možno ji využívat pro definice stejných pojmů užitých v jiných zákonech. Stejně takje možné vycházet z definic jiných zákonů, které pro vlastní účely definují pojmy jako například zákon č. 350/2011Sb., o chemických látkách a chemických směsích, podle kterého je „uvedení na trh v ČR“ "dodání nebo zpřístupnění 3. osobě za úplatu nebo zdarma". Zákon č.102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků uvádí tuto definici výrobku "výrobkem pro účely tohoto zákona je jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci služby, a to i v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně." Závěry uvedené v předchozích bodech podporuje také znění druhé věty § 16 odst. 1 Zákona, která hovoří o odběrateli paliva; v případě výrobku (tj. plynu) vyrobeného pro vlastní spotřebu platí, že výrobce = odběratel a pak je nesmyslné, aby výrobce prokazoval splnění požadavků sám sobě. Toto ustanovení zkrátka předpokládá prodej výrobku na trhu a tedy podporuje běžný, užší výklad pojmu uvádění na trh.

Jazykový a logický výklad ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 201/2012 Sb. jednoznačně uvádí u termínu uvádění na trh, že se jedná o regulaci trhu a nikoliv samoregulaci výrobce paliv. Pokud by zákonodárce chtěl využít jiný než logický a jazykový výklad pojmu „uvádění na trh“, nepochybně by jej vzákoně definoval (§ 2 Zákona obsahuje výčet definic a zde by tuto definici bylo možnouvést), nebo by alespoň ohledně této rozšiřující definice přímo odkázal na jiný, zvláštní zákon. Protože tak však zákonodárce neučinil, SOVAK ČR má za to, že dané ustanovení je nutno vykládat vběžném, jazykovém a logickém smyslu a není možno účelově využívat definice jiných zákonů, které jsou určeny kregulaci jiných činností.

Dále je třeba upozornit na fakt, že na většině provozoven ČOV, kde je vsoučasné době využíván bioplyn, byl tento bioplyn produkován a využíván i před rokem 2000, kdy nabyla účinnost změna zákonač. 22/1997 Sb., tj. zákona č.71/2000 Sb.a kalový plyn (bioplyn) je vedlejším produktem kalového hospodářství ČOV a vtomto případě ho lze chápat jako meziprodukt výroby elektrické energie, který není podle Zákona uváděn na trh. 

Spalování paliv splňujících požadavky na kvalitu paliv 
Podle § 17 odst. 1, písm. c) Zákona smí provozovatel stacionárního zdroje spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu. SOVAK ČR má za to, že pokud je bioplyn uveden v povolení provozu jako palivo, pak je splněna podmínka §17, odst. 1., písm. c). Vopačném případě prokazuje splnění kvalitativních požadavků paliva provozovatel stacionárního zdroje, který je současně producentem kalového plynu (bioplynu). 

Prokázáním kvality paliva se dle SOVAK ČR rozumí i jednorázová analýza bioplynu vrozsahu uvedeném přílohou č. 3 Vyhlášky č. 415/2012 Sb. za předpokladu, že se nezmění výrazně charakter přitékajících odpadních vodči funkce vlastní ČOV. V případě změny charakteru odpadních vod nebo jiných materiálů vstupujících do procesu anaerobního vyhnívání, je třeba provést novou analýzu bioplynu. Vzhledem kcharakteru výroby bioplynu na ČOV, který vzniká anaerobní digescí bez přístupu vzduchu, není výskyt chlóru v bioplynu pravděpodobný. Rovněž nadlimitní obsah síry je v kalovém plynu výjimečný. Opíráme se o portfolio analýz realizovaných na velkých ČOV. Z environmentálního hlediska je tak stanovování kvality kalového plynu (bioplynu) využívaného vKGJ a kotlích na ČOV nadbytečné, protože dostatečná ochrana ovzduší je dána emisními limity pro daný stacionární zdroj, které Zákon rovněž stanovuje. 

Z vyjádření MŽP vyplývá, že "provozovatel ČOV má povinnost dodržovat požadavky na kvalitu paliv stanovené v příloze č. 3Vyhlášky č. 415/2012 Sb."Z formulace uvedené v poznámce 1 pod tabulkou 2.3 přílohy č. 3, tedy upřesnění, že limitní hodnota je stanovena jako čtvrtletní průměr z minimálně 3 v čase rovnoměrně odebraných vzorků, ale nevyplývá, že by se měly analýzy provádět trvale každé tři měsíce provozu zdroje. Prokázání plnění kvalitativních ukazatelů je také možné prostřednictvím hodnot garantovaných výrobcem zařízení k čištění plynu, pokud je takové zařízení instalováno. Zároveň splnění kvalitativních požadavků paliva by měl jeho výrobce být schopen prokázat a garantovat vždy, když dojde ke kontrole ze strany orgánů ochrany ovzduší. 

V poslední řadě se podle vyjádření MŽP na provozovatele ČOV vztahuje také povinnost ohlašovat údaje o kvalitě paliv odboru ochrany ovzduší MŽP. SOVAK ČR trvá na dodržování ustanovení § 18, odst.1 Vyhlášky, ze kterého jednoznačně vyplývá, že se ohlašovací povinnost se na plynná paliva nevztahuje. Ohlašování se vztahuje pouze na těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva. 

Na závěr je možné konstatovat, že plnérespektování požadavku na pravidelné sledování kvality bioplynu, vyrobeného na ČOV, by přineslo provozovatelům ČOV zvýšené náklady, které se automaticky přenáší i do nákladů na čištění odpadních vod konečným spotřebitelům a to bez hmatatelného dopadu na environmentální efekty. Toto navýšení lze kvantifikovat na příkladě konkrétní společnosti (člena SOVAK ČR), kde jednotková cena analýzy podle přílohy č. 3 je cca: 8000 Kč a cena veškerých jednorázově provedených analýz vybrané vodohospodářské společnosti je tak 120000 Kč–pro 3 odběry je tak 360000 Kč, což znamená v konkrétním případě lokality zvýšeníceny stočného o 0,5%.

Ing. František Barák
předseda představenstva SOVAK ČR

Za technickou stránku stanoviska odpovídá: Ing. Ondřej Beneš, člen představenstva