Obce a města v regionech nedisponující nejmodernějšími technologiemi pro čištění odpadních vod, které se následně vypouštějí do vod povrchových, budou nuceny v následujících letech investovat odhadem miliardy korun do obnovy těchto technologií. To by byl podle názoru Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) důsledek přijetí nového nařízení, připraveného Ministerstvo životního prostředí, které nahrazuje stávající nařízení vlády č. 61/2003 Sb.

Je neoddiskutovatelné, že Česká republika jako členský stát EU má povinnost dosahovat dobrého stavu vod tak, jak je uvedeno v Rámcové vodní směrnici. Součástí strategie dosažení takového stavu vod je i regulace kvality vypouštěných odpadních vod z městských čistíren odpadních vod („ČOV“). Zde se předpisy EU opírají o směrnici 91/271/EHS, která je implementována v ČR formou stávajícího nařízení č. 61/2003 Sb. Toto stávající nařízení jde v požadavcích vysoce za limity, které určuje směrnice a individuální rozhodnutí o vypouštění odpadních vod pro konkrétní ČOV ve více jak 60 % případů tyto požadavky dále zpřísňuje (Lánský et al., Vodní hospodářství 10/2008) a to přesto, že bodové zdroje znečištění již dávno nejsou hlavním původcem znečištění ve vodních tocích a emise BSK5 poklesly od roku 1993 o 94,0 % (o 68,6 % oproti roku 2000), CHSKCr o 87,4 % (resp. o 51,0 %) a v ukazateli nerozpuštěné látky o 90,8 % (resp. 61,8 %). Emise ukazatele anorganický dusík (Nanorg) se od roku 2003 snížily o 21,2 % a ukazatele celkový fosfor (Pcelk) o 30,6 %.  

„Nutnost investic by se logicky musela promítnout do růstu cen stočného. Podle analýz, které máme k dispozici, by se jednalo v průměru trvalé, průměrně více než 5 % zvýšení cen, respektive zdražení stočného v průměru o 12 %, které ovšem může být v menších aglomeracích výrazně vyšší“ říká předseda představenstva SOVAK ČR František Barák. Dopad novely do cen stočného by byl přitom v různých lokalitách různý – tam, kdy jsou v současné době ČOV nevyhovující navrhovaným parametrům, by mohlo jít až o padesátiprocentní zdražení poplatků za stočné, v lokalitách s nejmodernějšími ČOV by naopak k žádnému navýšení dojít nemuselo. Zmiňované nařízení vlády č. 61/2003 Sb., mění významně přístup ke stanovení emisních limitů pro čistírny odpadních vod (ČOV) tím, že odstraňuje stávající mezní limity, technicky dosažitelné za ekonomicky akceptovatelných podmínek. Je pravdou, že Ministerstvo v posledním okamžiku změnilo návrh a do Vlády ČR předložilo i variantu, kde jsou tyto mezní limity uvedeny, ovšem ve zcela zásadně upravené a snížené podobě, která by dále zvyšovala finanční dopady pro spotřebitele. Přestože podíl městských čistíren odpadních vod jako bodových zdrojů znečištění stále klesá a podíl plošných (difůzních) zdrojů již převažuje, je aktivita Ministerstva životního prostředí vedena právě směrem na městské čistírny odpadních vod. „Jde o opatření, na které jsme si již v naší zemi zvykli – opatření, které po naší země evropská legislativa nepožaduje, přesto jej sami dobrovolně nad rámec unijních pravidel zavádíme“ konstatuje František Barák. Na základě takto získaných výsledků pak budou realizovány rozsáhlé investiční akce pro odstranění nejen fosforu, ale i dusíku, přestože bodové zdroje svým podílem na dusíkatém znečištění nezhoršují významně eutrofizaci našich povrchových vod. Odhadovaná potřeba investic činí řádově jednotky miliard korun, což ovšem v konečném důsledku zaplatí daňový poplatník a hlavně průmyslový sektor a sektor služeb, závislý na odkanalizování a čištění odpadních vod v aglomeracích.

Vzhledem k možným dopadům do cen vody se minulý měsíc proti návrhu postavila většina připomínkových míst – kromě SOVAK ČR také ministerstvo zemědělství, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí a také Hospodářská komora ČR. Mimo jiné zásadní připomínky byla důvodem námitek zejména absence zpracování posouzení dopadů nového nařízení (tzv. RIA). Takové posouzení by mělo určit dopad zamýšlené novelizace do podnikatelského a občanského prostředí, zejména pak dopad na takzvanou sociálně únosnou cenu vody. Ze strany ministerstva byla v rámci meziresortního připomínkového řízení interně RIA zpracována, ovšem bez konkrétního vyčíslení dopadů (pouze s častými odkazy na informace odboru ochrany vody, že návrh dopady nemá). Nařízení tak bylo finálně předloženo na jednání vlády. Na rozdíl od změn zákonů, které schvaluje Parlament ČR, tímto způsobem může dojít ke schválení předpisu, který zásadně ovlivní budoucnost sektoru i náklady pro konečné odběratele.