Oxid dusný (N₂O) je znám veřejnosti jako „rajský plyn“. Tato asociace je ovšem hodně zavádějící, protože z pohledu příčin klimatických změn se jedná o jednu z nejvýznamnějších negativně působících látek na vznik takzvaného skleníkové efektu (více v článku Oxid dusný ohřívá planetu. Jeho emise rostou a škodí planetě). 300x vyšší negativní dopad než oxid uhličitý (CO₂) nárůst produkce o 22 % za posledních 30 let představuje nezanedbatelný problém. Nejvýznamnějším producentem N₂O je zemědělství a emise z vodohospodářských zařízení (zejména komunálních čistíren odpadních vod) představují pouhé 3,5 % z celkových emisí N₂O (IPPC, 2014). Jenže právě IPPC vydala v roce 2019 revidované emisní faktory pro jednotlivé typy skleníkových plynů a právě oxidu dusnému byl přiřazen výrazně vyšší koeficient a z pohledu celkových emisí skleníkových plynů vodárenských společností tak došlo ke zvýraznění role tohoto plynu v celkovém mixu vypouštěných skleníkových plynů. Problému snižování produkce N₂O se aktuálně věnuje celá řada výzkumných pracovišť, ale jednou z nejrychlejších metod účinné redukce je nasazení vhodného řídícího systému. Například v Dánsku pomohlo nasazení systému Hubgrade u společnosti Veolia na čistírnách odpadních vod ke snížení produkce N₂O až o 90 %. Hlavním cílem v případě nasazení kontrolní strategie je zajistit dostatečný přístup organického substrátu pro biologickou denitrifikaci tak, aby dobíhala kompletně a nedocházelo právě k produkci N₂O. Je nutné ale doplnit, že základním kamenem pro jakékoliv úvahy o řešení problému je provést týdenní měření produkce přímo na čistírnách odpadních vod. Teprve reálná data umožní kvantifikovat, o jak výrazný problém se jedná. 

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M.
člen představenstva SOVAK ČR