Praha, září 2014

Vodárenská akciová společnost, a.s
Ing. Karel Fuchs, ředitel divize Žďár nad Sázavou
Studentská 1133, 591 21 Žďár nad Sázavou

Vážený pane řediteli

z titulu právní pomoci, prováděné Sdružením oboru vodovodů a kanalizací ČR k Vašemu dotazu  ohledně nabytí vlastnického práva k vodovodu nebo kanalizaci pro veřejnou potřebu v případě opuštěného tohoto majetku (neznámého vlastníka), ve vztahu na novou právní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb. novým občanským zákoníkem (dále jen NOZ) předkládá Právní komise toto písemné stanovisko:

ÚVODEM

Věcná práva získávají svoje patřičné místo v právním řádu České republiky. Základním věcným právem je také vlastnické právo k věci, které zásadně patří vlastníkovi. Vlastnictví věci lze nabýt konsensuálním způsobem (kupní, darovací, směnnou, nebo jinou smlouvou), nebo na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem (děděním, rozhodnutím státního orgánu, soudu atd.)  Nabývání vlastnictví jinou skutečností stanovenou zákonem je také nabytím vlastnického práva – přivlastněním opuštěných věcí, resp. přivlastněním nalezených věcí. K opuštění věci na rozdíl od ztráty věci dochází z vůle dosavadního vlastníka. Opuštění věci je jednostranným právním úkonem, který musí splňovat veškeré náležitosti stanovené zákonem. Opuštěním věci se vlastník, třeba i konkludentním jednáním vzdává svého vlastnického práva.

Předmětem vlastnického práva může být jakákoli věc v právním smyslu, tedy i vodovod nebo kanalizace pro veřejnou potřebu (dále jen vodovod nebo kanalizace). Na vlastnictví vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu se v ČR ve většině případů podílejí města a obce a to buď přímo, nebo prostřednictvím majetkové účasti v obchodních společnostech. Vodárenské společnosti v ČR naopak poskytují městům a obcím ve svých regionech v oboru vodovodů a kanalizací komplexní služby ve správě majetku vodovodů a kanalizací a jejich následného provozování a to buď přímo (smíšené společnosti), nebo prostřednictvím provozních subjektů (oddílné společnosti).

Obecně závazné právní předpisy stanovují povinnost vlastníků hospodařit s tímto majetkem s péčí řádného hospodáře, udržovat ho v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, životního prostředí, či jiného majetku a jiných chráněných zájmů. Toto se výrazně daří u vodovodů nebo kanalizací, které mají svého vlastníka. Pokud vodovod nebo kanalizace svého vlastníka nemá (opuštěný vodovod nebo kanalizace), právní řád ČR připouští, aby za určitých podmínek byl tento majetek přivlastněn.

Další povinností vlastníků vodovodů nebo kanalizací je jejich rozumná obnova. Tato povinnost byla počátkem roku 2006 zdůrazněna legislativně, kdy zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZVaK) byl novelizován zákonem č. 76/2006 Sb., který v ustanovení § 8, odst. 11 stanovil povinnost vlastníkovi vodárenské infrastruktury zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů a kanalizací.

PROBLEMATIKA VODOVODŮ NEBO KANALIZACÍ NEZNÁMÉHO VLASTNÍKA

V rámci výkonu správy vodovodů nebo kanalizací a následného provozování tohoto majetku jsou vlastníci (provozovatelé) povinni často řešit problém vlastnictví vodovodu nebo kanalizace v případě opuštěného tohoto majetku (neznámého vlastníka) z důvodu neexistence majetkové, ale i provozní dokumentace. Vyřešení tohoto problému je nutné, kromě shora uvedených povinností i k uvedení tohoto stavu do souladu s právním řádem ČR, zejména do souladu se ZVaK. K dosažení cílového stavu, tj. k dosažení vlastnictví vodovodů a kanalizací na území obce (města), je nezbytné v době co nejkratší vyřešit záležitost vodovodu nebo kanalizace není-li vlastník znám, tak aby tento majetek svého vlastníka měl.

Při řešení problematiky vodovodů nebo kanalizací neznámého vlastníka lze s určitostí konstatovat, že převážně se jedná o majetek vodovodních nebo kanalizačních řadů vybudovaných před obdobím privatizace vodárenských státních podniků a to převážně v rámci komplexní bytové výstavby v působnosti tehdejších národních výborů, případně akcí “Z“. Jde o vodovody nebo kanalizace, ke kterým do současné doby nebyly dohledány žádné doklady (dokumenty dokladující právo hospodaření či vlastnictví, projektové dokumentace, kolaudace apod.). Pravděpodobně tehdejší státní podniky ve vodárenství nepřevzaly tento majetek do své správy (což v té době bylo běžnou praxí), zřejmě z důvodů různých technických nebo právních vad na majetku vodovodu nebo kanalizaci, případně z jiných důvodů. Vzhledem k tomu, že neměl tehdejší státní podnik k takovému vodovodu nebo kanalizaci v době zpracování privatizačního projektu právo hospodaření a nebyl ani investorem výstavby těchto sítí, nemohl být součástí privatizačního projektu. V současné době jsou tyto vodovody nebo kanalizace opuštěné, není tedy zřejmé, kdo je vlastníkem takového majetku. Není také průkazné, že se jedná o tzv. „historický majetek“ obce (města), který rovněž nemohl být předmětem privatizačního projektu. Je běžnou praxí, že na vodovod nebo kanalizaci neznámého vlastníka eviduje současný provozovatel desítky napojených odběratelů. 

Před samotným krokem o úmyslu zlegalizování vlastnictví vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka je nutné provést řádnou inventarizaci tohoto majetku. Proto se správně přistupuje k „pasportizaci“ tohoto majetku, v rámci které je zpracována podrobná situace umístění těchto sítí s uvedení délky, materiálu, počtu připojení a zjištění údajů, které odpovídají relevantním požadavkům na zpracování vybraných údajů majetkové evidence podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí ZVaK. Obsahem pasportizace by měla být lokalizace vodovodních řadů a kanalizačních stok v souřadnicích, počet ekvivalentních obyvatel připojených na vodovod nebo kanalizaci a počet přípojek, technické údaje o vodovodním řadu a kanalizační stoce (profil, materiál, druh, objekty na síti) a výpočet zůstatkové hodnoty.

PRÁVNÍ POJETÍ VODOVODU A KANALIZACE

Součástí rekodifikace soukromého práva je i přijatá nová právní úprava týkajících se věcí a tím souvisejícího jejich vlastnictví. Jako každý nový zákon, tak i NOZ, který je v účinnosti od 1. 1. 2014 přináší nejasnosti, s kterými se budeme muset ve vodárenské praxi vyrovnat. Jednou z nejzásadnějších koncepčních změn v NOZ je nové pojetí věcí v právním slova smyslu a jejich dělení. Zatímco předchozí občanský zákoník definici věci nezakotvoval (§ 118), NOZ definuje věc v právním slova smyslu jako vše, co je od osoby rozdílné a slouží potřebě lidí (§ 489 NOZ). Z tohoto obecného pravidla pak existují některé výjimky, např. živá zvířata nebo lidské tělo a jeho části (§§ 493 a 494 NOZ). Tak jako předchozí občanský zákoník, NOZ  kromě jiného věci dělí na věci movité a věci nemovité.

V NOZ jsou v základním rozdělení za nemovité věci považovány (§ 498 NOZ):

-    pozemky a věcná práva k nim
-    podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. sklepy, doly) a věcná práva k nim
-    práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby - § 1242 NOZ)
-    věci, o kterých zvláštní právní předpis stanoví, že nejsou součástí pozemku a takové věci nelze přenést z místa na jiné místo, aniž by došlo k porušení jejich podstaty (např. pozemní komunikace, dráhy).

Nad rámec základního rozdělení je třeba do nemovitých věcí dále zařadit jednotky, které jsou upraveny v NOZ v rámci problematiky bytového spoluvlastnictví (§ 1158 NOZ) a stavby spojené se zemí pevným základem, které nejsou podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž jsou zřízeny a jsou ke dni nabytí účinnosti NOZ ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku (§ 3055 NOZ). Vše ostatní, co nespadá do výše uvedených definic nemovitých věcí, bude věcí movitou.

K právnímu pojetí vodovodu nebo kanalizace NOZ pouze v ustanovení § 509 stroze stanoví, že „inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku“. Vodovody a kanalizace jsou podle NOZ inženýrskými sítěmi a nejsou součástí pozemku. Podle NOZ se má za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Toto vymezení je zřejmě i speciálním ustanovením vůči § 505 NOZ, které vymezuje samotnou součást věci jako „vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí“.

Je tedy dán fakt, že NOZ jasně nedefinuje právní pojetí vodovodu nebo kanalizace. Nedefinuje, zda jde o samostatnou věc nebo soubor věcí, zda jde o movitou nebo nemovitou věc atd. Na jejich charakter jako nemovitých věcí odkazuje jen v „důvodové zprávě“ k NOZ, která uvádí, že vodovody a kanalizace jsou nemovitosti, které se zapisují do majetkové evidence podle ZVaK a že mají povahu samostatných věcí, což paragrafové znění NOZ jasně nedeklaruje. Bez ohledu na znění shora citovaných ustanovení NOZ je prokázáno, že z hlediska určení toho, zda je vodovod nebo kanalizace movitou nebo nemovitou věcí, nedošlo přijetím nové právní úpravy a že odpověď na tuto otázku je dána ve faktickém posouzení charakteru opuštěného, resp. nalezeného vodovodu nebo kanalizace (neznámého vlastníka), nikoliv v právní normě. Vzhledem k výše uvedenému se lze  přiklonit k právnímu názoru, že bude-li opuštěný, resp. nalezený vodovod nebo kanalizace spočívat ve vodovodním řadu nebo kanalizační stoce, půjde o věc movitou, bude-li opuštěný vodovod nebo kanalizace spočívat v rozsáhlejším zařízení (např. včetně čerpací, tlakové stanice, vodojemu atd.), půjde o věc nemovitou.

Tento právní názor, je kromě jiného i v souladu se ZVaK, kde v ustanovení § 2 odst. 1 a 2 je stanoveno, že vodovod nebo kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení (soubor věcí) obsahující vodovodní řady, kanalizační stoky, vodovodní a kanalizační čerpací stanice, úpravny vod, čistírny odpadních vod atd. Z výše uvedené definice vyplývá, že nerozhoduje vlastnictví vodovodu nebo kanalizace jako samostatných věcí (souboru věcí) při posuzování funkce celého provozně samostatného vodovodu nebo kanalizace. Určení, zda jde o celý vodovod nebo kanalizaci nebo část vodovodu nebo kanalizace vyplývá z jejich funkčnosti a nikdy nezáleží na vůli vlastníka. Je vždy nutné, aby šlo o hmotné předměty s určitým samostatným určením. Část vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka je také věcí (souborem věcí) v právním slova smyslu a tedy předmětem občanskoprávních vztahů. Dále je možno konstatovat, že předmětné vodovody nebo kanalizace jsou stavby v právním slova smyslu podle § 2 odst. 3 zákona č. 138/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a vodní díla ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Lze polemizovat tím, že ZVaK je oproti NOZ veřejnoprávním předpisem, že NOZ důsledně prosazuje zásadu oddělení práva soukromého a práva veřejného (§ 1, odst. 1 NOZ), podle ní je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného.

PRÁVNÍ ÚPRAVA PŘIVLASTNĚNÍ VODOVODU NEBO KANALIZACE NEZNÁMÉHO VLASTNÍKA

Předchozí právní úprava platná do 31. 12. 2013 opuštěné vodovody a kanalizace řešila přes institut „nalezené věci“ podle ustanovení § 135 předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.).  „Nálezce“ byl povinen „nalezený“ vodovod nebo kanalizaci odevzdat obci, na jejímž území k „nálezu“ došlo. Obec byla povinna „nález“ vyvěsit na úřední desku po dobu šesti měsíců. Bylo to proto, že každý, kdo prokázal dosavadní vlastnictví, mohl zabránit zániku svého vlastnického práva tím, že se o vodovod nebo kanalizaci zpět přihlásil. Nepřihlásil-li se dosavadní vlastník o vodovod nebo kanalizaci v této zákonné lhůtě, připadl tento majetek do vlastnictví příslušné obce (města). Šestiměsíční lhůta byla prekluzivní lhůtou. Její marné uplynutí znamenalo ztrátu vlastnického práva dosavadního vlastníka a tím i možnost vymáhat vrácení věci. Šlo o pozbytí a nabytí vlastnictví věci ze zákona „ex lege“ při splnění výše uvedených podmínek. K nabytí vlastnictví vodovodu nebo kanalizace nebylo potřeba rozhodnutí zastupitelstva příslušné obce (města).

NOZ explicitně zavádí institut věci opuštěné a věci nalezené. K nabytí vlastnického práva opuštěné a nalezené věci NOZ zavedl institut přivlastnění. Pro přivlastnění opuštěného, resp. „nalezeného“ vodovodu nebo kanalizace má podle nové právní úpravy zásadní právní význam, zda tento majetek budeme považovat za věc movitou nebo věc nemovitou. Význam tohoto dělení spočívá v tom, že institut opuštění věci jako možnosti vzdání se vlastnictví k věci movité se podle NOZ posuzuje jinak než u věci nemovité. V § 1050 odst. 1 NOZ je stanoveno, že nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Kdežto v § 1050 odst. 2 NOZ je stanoveno, že nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil. V obou případech jde o vyvratitelnou domněnku, kterou lze vyvrátit. „Nevykonávání“ vlastnického práva vlastníkem znamená opomíjení jakéhokoliv projevu vlastnictví, např. zanedbávání údržby atd.  Podle § 1045 odst. 2 NOZ opuštěná nemovitá věc připadá (je přivlastněna) do vlastnictví státu. Naopak podle § 1045 odst. 1 opuštěná movitá věc nikomu nepatří. Pro přivlastnění movité věci lze podle NOZ použít jen institut „nalezené“ věci (§ 1057), kde shodně s předchozí právní úpravou je dána možnost „nález“ vodovodu nebo kanalizace svěřit obci, která „nález“ veřejně vyhlásí a po uplynutí lhůty tří let po vyhlášení obec nabude k vodovodu nebo kanalizaci vlastnické právo. Je otázkou, od kdy začít počítat lhůtu pro domněnku opuštění. Přechodné ustanovení § 3067 NOZ stanoví, že je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet desetiletá lhůta ode dne nabytí účinnosti NOZ, tedy od 1. ledna 2014. Vzhledem však k tomu, že toto přechodné ustanovení spadá do oddílu přechodných ustanovení, která se nepoužijí na vodovody nebo kanalizace (inženýrské sítě a další stavby, které nejsou součástí pozemku), lze předpokládat, že pro domněnku opuštění se započítává i doba před účinností NOZ.
     
SOULAD S PRÁVNÍM ŘÁDEM ČR

Vyřešení vlastnictví vodovodu nebo kanalizace neznámého vlastníka vede k souladu se ZVaK, případně dalších obecně závazných právních předpisů. Jde zejména o:

a) zahrnutí vodovodu nebo kanalizace do majetkové a provozní evidence
Průběžné vedení majetkové a provozní evidence vodovodu nebo kanalizace je povinen zajistit v souladu s odst. 1 a 2 § 5 ZVaK jejich vlastník. Jejím vedením je vlastník oprávněn pověřit provozovatele. Následně v souladu s odst. 3 § 5 ZVaK, předá vlastník (případně provozovatel jménem vlastníka) vybrané údaje z majetkové a provozní evidence vodoprávnímu úřadu.

b) zahrnutí vodovodu nebo kanalizace do účetní evidence
Na základě majetkové evidence a doplnění ekonomických údajů (např. o zůstatkovou hodnotu) budou tento vodovod nebo kanalizace zahrnuty do účetní evidence podle zákona o účetnictví.    

c) rozšíření oprávnění k provozování
O povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace podle § 6 ZVaK, požádá provozovatel příslušný Krajský úřad, na základě předložených dokladů podle § 12, části čtvrté vyhlášky č. 428/2001 Sb.

d) zahrnutí do aktualizace Plánu financování obnovy
Podle odst. 11 § 8 ZVaK, je vlastník povinen zpracovat Plán financování obnovy.

ZÁVĚREM

NOZ je jistě předmětem pečlivé pozornosti, nauky i aplikační praxe. Je to pochopitelné, neboť od 1. 1. 2014 je rozhodná praktická aplikace celé řady do této doby nezvyklých institutů.
Z výše uvedeného vyplývá, že vodovod nebo kanalizace, u kterých není vlastník znám, mohou být předmětem opuštěné věci, resp. věci nalezené a nepřihlásí-li se o ně vlastník, připadají podle charakteru do vlastnictví státu nebo obce (města), na jejichž území se nachází.
Vzhledem k tomu, že při řešení dané problematiky patrně není nikoho, kdo by právně relevantním způsobem tvrdil, že opuštěný, resp. nalezený vodovod nebo kanalizace jsou jeho vlastnictvím, lze efektivně postupovat popsaným způsobem, který pro podobné situace připouští platný právní řád ČR.

V Hradci Králové dne 3. 9. 2014

JUDr. Josef Nepovím