Nejsem z principu příznivcem pozměňovacích návrhů v legislativní praxi, protože existuje řada případů, kdy takový návrh nechtěně pozměnil původně dobře myšlený legislativní předpis. Občas se ale objeví návrh, který má smysl a narovnává historicky založené anachronismy. Mezi takové lze jednoznačně zařadit pozměňovací návrh pana poslance Kotta, který se se znalostí věci snaží o nápravu nelogičnosti při povolování kácení dřevin v ochranném pásmu vodohospodářské infrastruktury. Dalo se očekávat, že se v souvislosti s tímto návrhem objeví nesouhlasné reakce, byť k tomu není žádný a to podtrhuji, racionální důvod. Míra hysterie a demagogických argumentů, která se v této souvislosti objevila je však zarážející.

Srovnávat např. vodohospodářskou infrastrukturu se správou železniční dopravní cesty z pohledu kácení může opravdu jen bigotní demagog, nebo rádoby odborník, který o dané problematice neví zhola nic.

Návrh si ve své podstatě pouze klade za cíl zrovnoprávnit po stránce legislativní a procesní všechna síťová odvětví s tím, že by vodárenské společnosti místo žádání o povolení kácení v případě odstraňování poruch a provádění oprav a rekonstrukcí mohli kácení konečně pouze oznamovat. Každý, kdo se v dané problematice jen trochu orientuje ví, že v takovém případě je oznamovatel povinen od okamžiku oznámení vyčkat s kácením po zákonem stanovenou dobu (15 dnů). Teprve v případě, že tato doba pomine, aniž by se příslušný orgán ochrany přírody k danému návrhu vyjádřil, je možné provádět kácení. Pozměňovací návrh tedy v žádném případě neotvírá Pandořinu ani jinou skříň a jeho přijetím rozhodně nehrozí masivní a plošné kácení, jak se odpůrci tohoto návrhu snaží zákonodárcům i veřejnosti vnutit.

Nepřijetí návrhu rozhodně jeden dopad na zeleň v intravilánech měst a obcí mít bude, a to světe div se, negativní! Ubyde totiž míst v ochranných pásmech vodohospodářské infrastruktury, kam by bylo možné vysazovat zeleň za předpokladu jejího byrokraticky nenáročného odstranění v případě nutnosti. Za daného stavu legislativy a bez přijetí návrhu pana poslance Kotta budou mít vodárenské společnosti (bez ohledu na provozní model a vlastnickou strukturu) nulovou ochotu souhlasit s umisťováním zeleně do těchto ochranných pásem. A protože je v intravilánech jen málo vhodnějších míst k provádění výsadeb, než ve výše uvedených místech, daří se odpůrcům návrhu pana poslance Kotta vylévat pověstnou vaničku i s dítkem.

Takový výsledek legislativního procesu můžeme očekávat vždy, když se místo naslouchání prokazatelným faktům a argumentům budeme řídit demagogií. Přesto ještě zbývá malá naděje, že se před závěrečným hlasováním najde potřebná většina zákonodárců, kteří racionálně a bez emocí posoudí všechny relevantní argumenty a rozhodnou ve prospěch zmíněného pozměňovacího návrhu.

Ing. Vilém Žák
ředitel SOVAK ČR